Člověk je sociální tvor, který ke spokojenému životu potřebuje společnost ostatních jedinců svého druhu. Ovšem, jak historie ukazuje, toto soužití není vždy zrovna hladké. Hádky, politikaření a různé pletichy jsou na denním pořádku nejen v politice, ale mnohdy také v rodinném životě. A máme mnoho příkladů, které nám ukazují, kam až mohou zajít. Je tedy jasné, že nezbytně potřebujeme nějaké mechanismy, které by tyto tendence udržely alespoň trochu na uzdě. A takové skutečně existují.
Je to naše touha v tom, že jako společnost některé věci přijímáme, zatímco jiné kategoricky odmítáme. Avšak to, které jsou které, je ve velkém množství případů překvapivě konzistentní po celém světě, navzdory rozdílným kulturám a zvyklostem. Namátkou například krádež či vražda jsou odsuzovány v podstatě všude, a to i tam, kde se praktikovaly či praktikují rituální oběti.
I v tomto případě se totiž řídíme instinktem. Jako společnost máme totiž potřebu přijímat věci, které nám jako společnosti prospějí, a naopak odmítat ty, které jí škodí. A to bez ohledu na to, že by z nich benefitoval konkrétní jedinec. Je to způsob, jak zajistit, že zájmy společnosti budou minimálně rovny zájmu jedince.
Proč je to ale tak důležité? Jednoduše proto, že jsme, jak již bylo řečeno, sociální druh, a bezproblémové skupinové soužití je pro nás nezbytné. Pokud by každý z nás sledoval své vlastní zájmy bez toho, že by bylo jeho jednání společností odsuzováno v případě porušení těchto psaných i nepsaných pravidel, nemohli bychom vůbec fungovat.
Ukazuje se tedy, že ačkoliv člověk je již ze své přirozenosti tvor sobecký, stejně v něm jsou instinkty, které jej nutí přijímat určitá společenská pravidla. Je to v podstatě něco, co je v nás hluboce zakódováno a co nás jako společnost drží pohromadě. Jistě, najdou se takoví, kteří je poruší, avšak tito jsou téměř vždy odsuzováni a v podstatě vyloučeni ze společnosti – a to je pro člověka jednou z nejhorších věcí.